Assassin’s Creed: Revelations
Ačkoliv jsem velkým příznivcem série Assassin’s Creed, ke psaní této recenze jsem se vůbec nemohl dokopat. Nicméně „tříáčkové“ tituly by neměly být Gamerockem v žádném případě opomíjeny, a tak jsem se podle hesla „Lepší pozdě než nikdy“, pustil do práce. Jestli to mělo smysl, můžete už za pár odstavců posoudit sami.
Trocha historie
První Assassin’s Creed nám přinesl dobrodružství asasína Altaïra, jehož cílem bylo zbavit svět templářského zla v kulisách období křížových výprav. Neotřelé téma, historické pozadí, líbivá grafika a volnost pohybu učarovaly spoustě hráčů. Druhý díl nás posunul do patnáctého století a do kůže Ezia Auditore, kterého si proti sobě poštval rod Borgiů. Pro mě osobně je „dvojka“ nejlepší díl celé série, ale to bych předbíhal hodnocení Revelations. Sequel Brotherhood Eziovo dobrodružství rozvinul a poprvé do série přinesl multiplayer. No a tam, kde Bratrstvo skončilo, Odhalení navazuje a odpovídá na všechny otázky vyřčené v dílech minulých.
Příběh
V první řadě je třeba říct, že nám Ezio hodně zestárnul a mě osobně není hlavní hrdina tak sympatický, jako byl v Assassin’s Creed 2. Přece jen je velmi těžké vcítit se do stárnoucího prošedivělého člověka, na jehož fyzických schopnostech není vidět žádný zub času. Naštěstí po většinu hry sledujete Eziova záda, takže má hlavu schovanou v kapuci a tato myšlenka vám vytane na mysli jen při příběhových animacích. Příběh Revelations se odehrává převážně v Konstantinopoli. V tomto Tureckém městě Ezio pátrá po pěti klíčích, které mu otevřou bránu k asasínským tajemstvím, která jsou ukryta v tajné pokladnici v pevnosti Masyaf, kterou si pamatují všichni hráči prvního dílu. Kromě toho ještě pomáhá místnímu asasínskému klanu a mladému učenci, ze kterého se nakonec vyklube historická postava Sulejmana I. Recenze by neměla být spoilerem a proto bych tímto konstatováním odstavec o příběhu zakončil.
BraTŘI v triku
Nadpis je možná trochu zavádějící. Už v Bratrstvu dostal Ezio k ruce množství pomocníků, kteří mohli odvést špinavou práci za něj, ale zde má poznámka o bratrech v triku trošku jiný podtext. Kromě Ezia si totiž zahrajete také za Desmonda v kómatu a za Altaïra. Altaïra dostanete pod kontrolu v okamžiku, kdy Ezio najde některý z pěti klíčů, a dozvíte se, jak se odvíjel jeho život po událostech z prvního dílu. Desmond opět slouží jako prostředník k dobrodružstvím v minulosti, ale kromě toho si s ním můžete projít 5 relativně povedených misí, které jsou tvořeny jedním velkým prostorovým rébusem. Při jejich procházení se vám opět více rozkryje příběhové pozadí celé série.
Novinky
S každým novým dílem nabobtnávají herní mechanismy. Zatímco Jedničce byl vytýkán stereotyp, který se časem dostavil, Dvojka přidala obnovu obchodů, budování sídla asasínů či plavání a Bratrstvo trénování spolubojovníků nebo jízdu na koni ve městě. Revelations přináší 3 výraznější novinky. Tou první je hák, díky kterému může Ezio rychleji šplhat, spouštět se po lanech z budovy na budovu nebo ho využít v boji. Osobně nemám pocit, že by to mělo nějak výrazný vliv na hratelnost. Druhou novinkou je výroba bomb. V truhlách a při šacování mrtvol či při kradení můžete objevit ingredience pro výrobu bomb. Kombinací je v celé hře zhruba 300 a některé jsou velmi dobře použitelné. Můžete používat bomby smrtící, omračující či jen odpoutávající pozornost. Na druhou stranu – bombami se vůbec nemusíte zabývat, pokud není vaším cílem všechny pasáže hry splnit se 100% synchronizací. Třetí novinkou je bránění již získaných městských částí proti útokům templářů. To se odehrává formou drobné taktické hry, při které se koukáte shůry na ulici a na okolní střechy či přímo na ní umisťujete bojovníky a zátarasy proti několika vlnám nepřátel. Osobně mě tato pasáž hry vůbec nebaví a úplně se jí vyhýbám. Nemůžu se zbavit dojmu, že UBI soft chtěl do hry za každou cenu nacpat něco nového. Zatímco Assassin’s Creed 2 jsem dohrál na „platinovku“, v Bratrstvu mě hon za trofejemi navázaný na plnění všeho možného přestal bavit hned po dohrání příběhu a u Revelations mě třeba nekonečná renovace obchodů a vysílání rekrutů na mise nechává úplně chladným. Nováčci, kteří nehráli předchozí díly, budou asi nadšeni, co všechno hra umožňuje, ale mě už poněkolikáté to samé prostě nudí.
Technická stránka hry
Na Revelations se kouká velmi hezky. Animace postav jsou dotažené k dokonalosti, in-game animace jsou opět o něco plynulejší, voda je opravdovější… Hlavně celkový dojem z herního světa je neskutečně pozitivní. Někdy máte chuť jen tak běhat po střechách a kochat se. Ozvučení hry už po čtvrté někoho těžko překvapí. Řinčení zbraní, cvrkot ulic plných lidí i dabing postav prostě splňuje všechny požadavky, které by hráči měli mít na AAA titul. Vaše oči a uši si prostě při hraní Revelations určitě nebudou na nic stěžovat.
Multiplayer
Stejně jako Brotherhood, i nový díl obsahuje mód hry pro více hráčů. Já bych ho úplně přešel, protože pod pojmem zábavný multiplayer si představuji něco trochu jiného, než předvádí Assassin’s Creed. Problém není v nabídce herních módů a jejich zpracování a je jedno jestli hrajete sami za sebe nebo na týmy. Problém je v nekonečné frustraci, kterou vám připraví zkušení hráči. Když vezmeme v potaz, že hra je už nějaký ten pátek na trhu a vy do ní vstoupíte jako nováček, budete se muset obrnit velkou trpělivostí, než si jí začnete užívat a vyrovnáte se alespoň průměrným soupeřů. Jen pro představu těm, kteří nic nečetli o hře více hráčů u předchozího dílu – základní herní mód je o tom, že je vám přidělen cíl, který máte co nejefektnějším způsobem zabít a zároveň jste cílem pro někoho jiného. Po mapě se pohybuje spousta neutrálních postav, které si s cílem můžete snadno splést a často vám ani radar nepomůže vyhnout se omylu. Není nic potupnějšího, než se schovat do kupky sena, vyskočit na právě přicházející kurtizánu, abyste v zápětí zjistili, že ta, která byla váš cíl, na vás právě skáče z protilehlé střechy.
2024 ©